Špindlerův Mlýn
Nejznámější české horské středisko Špindlerův Mlýn je nejen největší horské středisko v Krkonoších, ale také největší a nejznámější v celé České republice. Leží v nadmořské výšce 575 – 1555 m na řece Labi, jen několik kilometrů od jejího pramene, přímo v srdci nejvyšších českých hor Krkonoš. Svérázné kouzlo zdejších hor, dnes chráněné Krkonošským národním parkem, obdivují návštěvníci již po staletí. Špindlerův Mlýn je vhodným místem jak pro rodinnou dovolenou tak pro obchodní setkání či kongresovou turistiku. Na své si tady přijdou jak zastánci poklidné relaxace uprostřed horské přírody, tak příznivci sportů či zábavy stejně jako milovníci mondénních horských hotelů. Od jara do podzimu si tady můžete vychutnávat krásu horských říček a hřebenů - pěšky nebo ze sedla kola či koně. V zimě tu naleznete nejlépe vybavené lyžařské středisko České republiky s 25 km sjezdových tratí, 3 snowparky a 85 km běžeckých tratí. Po celý rok můžete využít řady možností pro sportování, adrenalinové zážitky či wellness a večer posedět v některé z mnoha hospůdek i luxusních restaurací. jsou zde tradičně pořádány sportovní akce mezinárodního a světového významu. Každý si tady dozajista najde to své. Neváhejte prozkoumat jedinečnou atmosféru tohoto místa. Pozorní a ohleduplní návštěvníci jsou vřele vítáni.
Krkonoše
Špindlerův Mlýn obklopují ze všech stran hory, které jsou známé svou jedinečností. Vrcholové partie Krkonoš jsou unikátní pro přírodovědce, kteří jim někdy říkají ostrov Arktidy uprostřed Evropy. Není to jen kvůli drsnému klimatu které panuje na vrcholech - hraniční hřebeny jsou první bariérou, která stojí v cestě větrům vanoucím od studených moří na severu a severozápadě - ale také díky nápadné podobnosti reliéfu hor a jejich přírody se Skandinávskými horami daleko na severu. Při posledních dobách ledových sem z Arktidy přišly rostliny a živočichové a zůstaly tady dodnes i po oteplení, právě díky studenému podnebí na vrcholcích. Budete-li pozorní, zaslechnete například na Úpském rašeliništi pod Sněžkou krásný hlas slavíka modráčka tundrového nebo zahlédnete nenápadný ostružiník morušku - to jsou jen dva příklady dávných návštěvníků ze severu, kteří se tu zabydleli. Nesmírně zajímavé jsou také svahy a dna karů - ledovci vyhloubených údolí, do nichž jako do trychtýřů popadala pestrá směsice rostlin a malých živočichů, které větry přivanuly z různých končin. Nižší svahy hor jsou zase zajímavé svéráznou krajinou, která vznikala po staletí vzájemným působením přírody a budního hospodaření člověka. Je tak mnoho důvodů, proč je místní krajina od roku 1963 chráněna Krkonošským národním parkem. Pomozte nám ji udržet pro další pokolení i vy...
Osidlování hor - první obyvatele přivábilo podzemní bohatství
Až do 16. století byl v místech, kde se dnes Špindlerův Mlýn nachází, jen neprostupný prales. Prvními lidmi, kteří se vydali do neproniknutelného nitra hor, byli prospektoři - hledači rud a drahých kamenů, a za nimi pak horníci, kteří objevené rudy začali těžit. Nejdříve železnou rudu a pak také stříbro. K velkému rozkvětu hornictví a železářství došlo za Kryštofa z Gendorfu, královského horního hejtmana a důlního odborníka, který koupil na úpatí hor níže po řece Labi vrchlabské panství. Ten vybudoval z vrchlabských železáren největší podnik svého druhu v tehdejších Čechách. Dolování a zpracování rud spotřebovávaly ohromné množství dříví a proto sem Gendorf povolal z alpských zemí odborníky na jeho těžbu a plavení po řece. Alpští horníci a dřevaři se tady usadili a začali v horách stavět stavení, kterým se tu říká boudy. Protože měli z původního domova zkušenosti, jak chovat dobytek ve zdánlivě nehostinných horách, začali na vzniklých mýtinách hospodařit. Z mýtin se staly louky a pastviny a tak vznikly typické luční enklávy uprostřed lesů, jak je zde můžeme vidět dodnes. Budní hospodaření nabývalo na významu, jak ubývalo nerostného bohatství a dřeva. Prospektory a horníky postupně nahradili sběratelé léčivých rostlin a budaři. Největší rozmach horských bud nastal však až s příchodem turistického ruchu od druhé poloviny 19. století.
Vznik města aneb k čemu jsou dobré úřední chyby
Ještě v 18. století byly na území dnešního Špindlerova Mlýna jen roztroušené malé osady, jejichž názvy jsou dodnes dochované v názvech městských částí, jako jsou například Svatý Petr, Bedřichov nebo Labská. Význam dnešního centra města vzrostl, když sem roku 1765 mlynář Špindler přestěhoval svůj mlýn ze Svatého Petra, který mu strhla voda z tajícího sněhu. Nový mlýn byl pojmenován, jak bylo zvykem, jeho jménem – tedy Špindlerův. To, že se jméno tohoto mlýna stalo názvem dosud neexistující obce, bylo výsledkem úředního šimlu. Příčinou byl kostel. Na konci 18. století tady totiž byla jen stařičká kaple, kde se bohoslužby konaly pouze třikrát ročně. O duchovní život horalů se staral augustiniánský klášter ve Vrchlabí, kam v té době ještě nevedla silnice, jen špatně sjízdná cesta. Navíc se po církevních reformách císaře Josefa II. počet vrchlabských mnichů citelně snížil. Horalé proto začali usilovat o zřízení svého vlastního kostela a farnosti. K nejaktivnějším patřil mlynář ze Špindlerova mlýna, u kterého také horalé sepisovali ponížené žádosti císaři. U jejich podpisů bylo uvedeno - sepsáno ve Špindlerově mlýně (německy Spindlermühle). A jelikož v německy mluvících zemích jsou časté podobné názvy u měst a vesnic, došlo k omylu a zpět se vrátilo povolení ke stavbě kostela v obci Špindlerův Mlýn. Občané raději nový název přijali a začali stavět, než aby se dohadovali s císařskými úředníky. Nebyla to jediná úřední chybička v tomto případu. Na císařském dekretu se z názvu Spindlermühle někam zatoulalo písmeno "r". Místní si však na nový, byť chybný název zvykli a snahy ve 20. století opravit název a vrátit ono nešťastné "r" zpět narazily na podrážděný odpor obyvatel.
Počátky turismu - od chudých budařů k hoteliérům
Místní budaři i místní hajný poskytli občas přístřeší i pohoštění příležitostným poutníkům, kteří zavítali do těchto končin. Počátek turismu ve Špindlerově Mlýně se však tradičně datuje od roku 1865, kdy se tady ubytovali čtyři výletníci z Vratislavi. Zalíbilo se jim tady natolik, že sem začali jezdit pravidelně i se svými známými. Místní brzy poznali turistický potenciál tohoto místa a začali rozšiřovat boudy a budovat výletní cesty. Jednou z nejoblíbenějších se stala cesta přes Dívčí lávky Labským dolem k Labskému vodopádu a Labské boudě. Na své náklady ji nechal roku 1871 zbudovat majitel jilemnického panství hrabě Jan Harrach, po kterém je také pojmenovaná. Na opačnou stranu od Dívčích lávek, proti proudu Bílého Labe, zřídila v letech 1889-1891 majitelka vrchlabského panství hraběnka Aloisie Černín-Morzínová jinou cestu, která byla pojmenována na počest prvního předsedy Rakouského krkonošského spolku vrchlabského děkana Wenzela Webera. K větší návštěvnosti turistů významně přispělo vybudování silnice z Vrchlabí v roce 1872. Budaři začali zvelebovat své boudy a rozšiřovat nabídku služeb, z chudých stavení se mnohdy stávaly výstavní hotely. Vznikla nová povolání, například krkonošští průvodci a nosiči. Na dřevěné krosně si turisté mohli nejen nechat odnést do kopců zavazadla, ale také sebe.
Zimní radovánky a počátky lyžování
Zpočátku se turistická sezóna odehrávala především v létě. Ale již v druhém desetiletí 19.století se ve východních Krkonoších (z Pomezních bud do Kowar) konaly první komerční sjezdy na rohačkách. To byly saně s velkými "rohy" vpředu, které si dřevaři přinesli z Alp a na nichž původně sváželi v zimě dřevo z hor. Nová atrakce se rychle rozšířila i do Špindlerova Mlýna. Jezdilo se především od Petrovky a Špindlerovky (odtud vede sáňkařská dráha dodnes), ale i od dalších bud na kopcích. V roce 1909 byla u hraběcí pily postavena vodní elektárna a již následujícího roku se tady rozjel elektrický vlek pro saně. Sáňkování na rohačkách nebo na sportovních sáních kralovalo zimním radovánkám na konci 19. století.
Když se roku 1880 objevili na Petrovce bratři Krausové zřejmě s prvními lyžemi v Krkonoších, nikoho z přihlížejících nenapadlo, že stojí u zrodu nové epochy. Trvalo to ještě téměř dvacet let, než se z módního výstřelku stal praktický dopravní prostředek a nový sport. Přispěl k tomu mimo jiné vrchlabský továrník Guido Rotter, který roku 1899 daroval lyže všem horským školám na Vrchlabsku, a hrabě Jan Harrach, který jimi vybavil své lesníky. Již roku 1900 proběhlo ve Špindlerově Mlýně cvičení vojska v jejich používání. Dnes je nabídka zimních radovánek ve Špindlerově Mlýně mnohem pestřejší - neváhejte je ozkoušet.